Každý to asi zná: blížíte se k frontě u pokladny v supermarketu a nesete si sebou pouze nějakou maličkost, například v letních měsících vodu nebo zmrzlinu na osvěžení. V tom se z opačného směru přiřítí osoba, tlačící před sebou nákupní vozík přeplněný zásobami na dva měsíce dopředu. Jakmile vás spatří, okamžitě zrychlí tempo, porazí vás vozíkem a s vítězným úsměvem zabere místo ve frontě před vámi. Než byste se s ním hádali, raději si na svou kolu a očekávané osvěžení počkáte o čtvrt hodiny déle.
Tyto zážitky ostře kontrastují s podobnými situacemi, které jsem zažil tady ve Vídni. I když si třeba nesete i menší nákup na pár dní, lidé před vámi vás ochotně pustí před sebe, a to o když jejich nákup převyšuje ten váš pouze o několik málo položek. Dát přednost ve frontě je zde dobrým zvykem a nepsaným pravidlem. Respektují jej staří i mladí, muži i ženy, Rakušané a třeba i zde tolik početná turecká menšina. Lidé si zde asi uvědomují, že těmi několika minutami nic nezískají a zachovat se slušně se příště může vyplatit zase jim. Zvláště pro mě, jako svobodného studenta, jehož nákupy ve velké většině nepřesahují pět položek, je to velmi příjemná zkušenost.
Zajímavé ale je, že boj u pokladen v supermarketech není v Česku žádným všeobecně platným fenoménem. Podle mých zkušeností se týká především generace 50 plus, přičemž platí přímá úměrnost mezi stoupajícím věkem a agresivitou. Vrcholem všeho jsou pak fronty v lékárnách, tam jde někdy opravu o život. Má přítelkyně byla posledně se čtyřicetistupňovou teplotou a žaludečními křečemi napadena v jedné ostravské lékárně agresivní důchodkyní. Tato žena si poté asi čtvrt hodina vybírala z několika druhů vitamínu C, zatímco má milá, která byla ráda, že se jí vůbec podařilo dojít z domu až do lékárny, málem zkolabovala.
Možná je to nějaký pozůstatek minulého režimu, kdy uspět ve frontě na banány někdy opravdu znamenalo nadlidský úkol a na nějaké projevy slušnosti zde nebylo místa. To by dokazoval i fakt, proč se dávání ve frontě i v Rakousku omezuje pouze na obchody. Na úřadech a v bankách, kde bývají čekací doby nesrovnatelně vyšší, vás ani zde nikdo před sebe nepustí. Lidem je zde ale jasné, že jejich nákup jim nikdo nesebere. A i kdyby regály jsou plné a mohou si kdykoliv zajít pro nové.
Návyky lidí, kterým se naučili za normalizace už se asi nezmění. Doufejme ale jen, že je nepředají i dalším generacím.