Vše začalo v květnu 2002, když maskovaní, levicově orientovaní studenti ubili majzlíkem a kladívkem nos neoblíbenému Siegfidovi. Rakouská televize tenkrát celou akci vysílala v přímém přenosu. Vyvrcholil tak mnohaletý spor o umístění tohoto nepohodlného památníku.
„Siegfridskopf“ byl odhalen v roce 1923 z iniciativy Německého studentstva (DSt) jako památník padlým první světové války z Vídeňské univerzity. DSt byl antisemitistický, buršácký spolek, jehož členové se bez jakéhokoliv oficiálního mandátu prohlásili za zástupce všeho studentstva. Z této pozice pak šikanovali studenty a profesory židovského původu, studentky, sociální demokraty a všechny, kdo nevyhovovali jejich ideologii. Autorem pomníku byl akademický sochař Josef Müllner, který se později uplatnil jako při výrobě „uměleckých“ symbolů třetí říše, jako například Hitlerovy bysty v Akademii výtvarného umění. Během nacionálního socialismu se „Siegfridskopf“ stal místem konání mnoha nacistických rituálů a demonstrací síly. Stejnou funkci plnil i dlouhá léta po válce, především pak v podobě různých kladení věnců buršáckými spolky. Tento stav trval až do devadesátých let, kdy na nátlak veřejnosti rozhodl senát Vídeňské univerzity o odstranění památníku z auly. Začala tak vášnivá diskuze, doprovázená i násilnými střety mezi levicovými studenty a buršáky. „Siegfridskopf“ si musel počkat na přemístění dalších 16 let, během nichž se stal terčem mnoha útoků a nakonec i přišel o svůj nos. V roce 2006 byl konečně přemístěn do rohu dvora univerzity, kde není tolik na očích. Navíc byl uložen do jakési skleněné rakve, v niž jsou vyryty texty novinových článků od roku 1923 až po současnost.
Neonacisté museli čekat na pomstu zneuctění památky jejich oblíbeného Siegfrida dalších sedm let. Důvodem byla předavším absence nějakého vhodného levicového památníku či sochy, na které by mohli odplatu vykonat. Stalinova pamětní deska, umístěná na památku pobytu budoucího sovětského diktátora ve Vídni v roce 1913, není na podobnou akci příliš vhodná a ubít Stalinovu profilu nos, by zřejmě nebylo příliš jednoduché.
Příležitost se jim naskytla v říjnu minulého roku, když byl starostou Vídně Michaelem Häuplem odhalen pomník kubánského revolucionáře Ernesta Che Guevary.
Bysta vznikla z iniciativy Rakousko – Kubánské společnosti a některých sociálně demokratických politiků. Vídeň tím získala již druhé kuriózní prvenství: je jediným městem západního světa ve kterém se nachází památník Josifa Stalina a nyní i jediným městem s pomníkem Che Guevary.
Guevarova bysta nezůstala dlouho stranou pozornosti. Koncem května ulomili doposud neznámí pachatelé hrdinovi kubánské revoluce nos a navíc vyměnili i popisnou desku za novou s nápisem „Terorista“. Krátce poté se na internetu objevily fotografie, které vznikly zřejmě krátce po poškození pomníku. Zobrazují poškozenou bystu a transparent se slovy „Pomsta za Siegfrida“. V současnosti byl již pomník za 10 000 euro opraven.
Blog | Jan Brož